Doručování na adresu uvedenou v tr. řízení
(II. ÚS 1502/11 ze dne 9.10.2012)
Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1502/11 ze dne 9.10.2012 se zabývá problematikou, zda je možné doručovat na adresu, kterou odsouzený uvedl jako doručovací adresu v rámci trestního řízení, po ukončení tohoto trestního řízení. Ústavní soud se k této otázce staví záporně a dovozuje, že není možné na obžalovaném spravedlivě požadovat, aby kontroloval poštu na doručovací adrese, kterou uvedl pro doručování v trestním řízení, dva roky po pravomocném skončení trestního řízení. V případě, že se nedaří na takovouto adresu odsouzenému doručovat, není možné stanovit fikci doručení. Nelze ani po odsouzeném požadovat, aby změnu doručovací adresy orgánům činným v trestním řízení po skončení trestního řízení oznamoval, neboť tato povinnost z žádného právního předpisu neplyne a ani Ústavní soud takovouto povinnost odsouzeného nedovozuje.
V daném případě řešeném Ústavním soudem bylo odsouzenému doručováno na takovouto adresu rozhodnutí, kterým byla odsouzenému uložena povinnost hradit poškozenému náklady řízení. Toto rozhodnutí bylo vydáno přibližně dva roky po ukončení trestního řízení. Vzhledem k tomu, že si odsouzený na této adrese poštu nepřebíral, bylo podle soudu odsouzenému rozhodnutí doručeno právní fikcí, čímž se následně bez faktického doručení odsouzenému stalo pravomocným a vykonatelným. Ústavní soud však s tímto závěrem obecných soudů nesouhlasí a naopak dovozuje závěr, že v tomto případě nelze použít právní fikci doručení, neboť „adresa sdělená obviněným ve smyslu § 63 odst. 2 trestního řádu, je jako předpoklad pro fikci doručení použitelná pouze po dobu trestního stíhání (§ 12 odst. 10 trestního řádu)“. Dané rozhodnutí proto dle Ústavního soudu nemohlo nabýt právní moci a vykonatelnosti, a nebylo jej proto možné použít jako exekuční titul. Usnesení, kterým exekuční soud nařídil exekuci na majetek odsouzeného, tak Ústavní soud zrušil.
Pro úplnost dodávám, že Ústavní soud dále uvádí, že již nalézací soud chápal doručování rozhodnutí o nákladech poškozeného jako řízení vně již uzavřeného trestního řízení, neboť sám nalézací soud nejdříve doručoval odsouzenému na adresy odlišné od adresy uvedené v rámci trestního řízení. Ústavní soud pak konečně poukázal také na skutečnost, že fikce doručení má být použita tam, kde se účastník řízení doručování vyhýbá, nikoliv tam, kde účastník řízení se soudem spolupracuje tak, jak tomu bylo v tomto případě.
1.11.2012JUDr. Veronika Cerovská, advokátka