Sdílej

Manželské majetkové právo

(Společné jmění manželů)

Nový občanský zákoník zachovává termín společné jmění manželů. Společným jměním manželů se rozumí to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů. Nový občanský zákoník rozlišuje tři režimy, kterým společné jmění může podléhat – zákonný režim, smluvený režim a režim založený na rozhodnutí soudu.

Zákonný režim

Součástí společného jmění manželů je zásadně vše, co alespoň jeden z manželů nabyde za trvání manželství. Nový občanský zákoník, stejně jako ten současný, však stanoví z tohoto pravidla výjimky. Vymezuje, co se ve společném jmění nenachází, ačkoliv obecné zákonné podmínky byly splněny. Ve společném jmění manželů se tak nebudou nacházet např. věci nabyté darem, děděním nebo odkazem (ledaže by byl dárcem nebo zůstavitelem projeven jiný úmysl), věci sloužící osobní potřebě jednoho z manželů a věci, které jeden z manželů nabyl právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví nebo jako náhradu za poškození, zničení nebo ztrátu výhradního majetku. Ve společném jmění se však bude nacházet zisk z majetku, který náleží výlučně jednomu z manželů. Mzda, plat, zisk a jiné hodnoty z pracovní a jiné výdělečné činnosti se stávají součástí společného jmění v okamžiku, kdy manžel, kterého se týkají, nabyl možnosti s těmito hodnotami nakládat.
Co se týče dluhů, ve společném jmění se budou nacházet dluhy převzaté za trvání manželství. Z termínu převzetí dovozuje nový občanský zákoník, že se musí jednat o dluhy soukromoprávní z řádného obligačního důvodu, nikoliv tedy dluhy veřejnoprávní nebo dluhy z porušení právní povinnosti. I zde však nový občanský zákoník činí výjimky a to u dluhů, které se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo které převzal jeden z manželů bez souhlasu druhého manžela. Ve společném jmění však zůstanou dluhy učiněné jedním z manželů bez souhlasu druhého manžela, pokud vznikly při obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.
Pohledávky z výhradního majetku jednoho z manželů, které se májí stát součástí společného jmění, se stávají součástí společného jmění v okamžiku, kdy se pohledávka stane splatnou.

Správa v zákonném režimu

Správa společného jmění manželů v zákonném režimu kopíruje současnou platnou právní úpravu. Společné jmění mohou oba manželé (nebo dle jejich dohody jeden z manželů) užívat, brát z něho plody a užitky, ale i udržovat jej, nakládat, hospodařit a spravovat jej. Manželé oba společně a nerozdílně jsou zavázáni z právních jednání týkajících se společného jmění a taktéž jim náleží práva a povinnosti se společným jměním spojená. V záležitostech, které nelze považovat za běžné, mohou manželé jednat společně nebo jeden manžel se souhlasem druhého. Nestane-li se tak, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání.

Smluvený režim

Manželé nebo osoby, které se chystají uzavřít manželství – snoubenci, si mohou manželský majetkový režim ujednat odlišně od zákonného režimu. Zákonný režim byl podrobněji probrat v předchozí části. Manželé nebo snoubenci si mohou majetkový režim upravit smluvně, smlouva přitom musí mít podobu veřejné listiny. Smluvní režim lze později modifikovat, buď novou smlouvou manželů či snoubenců, nebo rozhodnutím soudu. Jednostranně jedním z manželů smluvní režim změnit nelze. Smluvně lze dohodnout:
  • Režim oddělených jmění
  • Režim vyhrazující vznik společného jmění ke dni zániku manželství
  • Rozšíření nebo zúžení rozsahu společného jmění v zákonném režimu.

Smluvně lze také upravit majetkové poměry pro případ u, i pro případ zániku manželství z důvodu smrti jednoho z manželů. V druhém případě musí mít smlouva náležitosti dědické smlouvy. Vyloučit nebo změnit ustanovení o obvyklém vybavení rodinné domácnosti lze pouze v případě, že jeden z manželů trvale opustil domácnost a odmítá se vrátit. Nový občanský zákoník nově výslovně upravuje obsahový limit smlouvy o majetkovém režimu, kdy stanoví, že smlouva nesmí svými důsledky vyloučit schopnost manžela zabezpečovat rodinu. Třetí osoby jsou vůči smluvní úpravě manželů chráněny. Manželé či snoubenci se mohou smlouvou dotknout práv třetích osob pouze se souhlasem třetích osob, přičemž smlouva, kterou manželé či snoubenci uzavřou bez souhlasu třetí osoby, nemá vůči této osobě právní účinky.
Účinnost smlouvy o majetkovém režimu společného jmění manželů, kterou uzavírají snoubenci před uzavřením manželství, nabývá účinnosti nejdříve dnem uzavření manželství. Pokud se smlouva týká věcí zapsaných do veřejného seznamu a nestanoví-li zákon jinak, smlouva v této části má účinky vůči třetím osobám až zápisem do tohoto seznamu.

Správa ve smluveném režimu

Manželé se mohou dohodnout, že společné jmění bude spravovat pouze jeden z manželů. V takovém případě pak manžel, který společné jmění spravuje, jedná samostatně, a to i v případě, že zákon nestanoví jinak, v soudním či v jiném řízení. I v tomto případě však manžel potřebuje souhlas druhého manžela, jestliže nakládá se společným jměním jako celkem nebo u některých úkonů, kdy manžel nakládá s obydlím:

  • Nakládá s obydlím, v němž je rodinná domácnost manželů, je-li toto obydlí součástí společného jmění
  • Nakládá s obydlím jednoho z manželů
  • Nakládá s obydlím nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti a o něž manželé pečují
  • Trvale zatěžuje nemovitou věc, která je součástí společného jmění.

Režim založený rozhodnutím soudu

Jeden z manželů může podat návrh soudu, aby soud rozhodl o zrušení nebo zúžení společného jmění manželů. Soud tak učiní, je-li pro takové rozhodnutí vážný důvod. Co je vážným důvodem, bude na posouzení soudu. Soudy by ale vždy měly přijmout jako vážný důvod to, že:

  • Manželův věřitel požaduje zajištění své pohledávky v rozsahu přesahujícím hodnotu toho, co náleží výhradně tomuto manželu
  • Manžela lze považovat za marnotratného
  • Manžel soustavně nebo opakovaně podstupuje nepřiměřená rizika
  • Manžel začal podnikat
  • Manžel se stal neomezeně ručícím společníkem právnické osoby.

Režim založený rozhodnutím soudu lze měnit novým rozhodnutím soudu, ale i smlouvou manželů. Rozhodnutím soudu nelze vyloučit ani změnit ustanovení upravující obvyklé vybavení rodinné domácnosti.

Správa v režimu založeném rozhodnutím soudu

Správě v režimu založeném rozhodnutím soudu předchází správa na základě smlouvy. Jestliže se manželé na správě majetku dohodnou, rozhodnutí soudu o správě majetku není potřebné. Nedohodnou-li se však manželé nebo snoubenci a jedná-li manžel při správě společného jmění způsobem, který je ve zřejmém rozporu se zájmem druhého manžela, rodiny nebo rodinné domácnosti soud může na návrh druhého manžela rozhodnout, jakým způsobem bude společné jmění manželů spravováno.

Ochrana třetích osob

Nový občanský zákoník upravuje vztah mezi jedním z manželů jako dlužníkem, mezi třetí osobou jako věřitelem a druhým manželem, jehož majetek může být bez jeho zavinění postihnut. Nový občanský zákoník upravuje tento vztah na základě zásady, že vznikl-li dluh jen jednoho z manželů za trvání společného jmění, může se věřitel při výkonu rozhodnutí uspokojit i z toho, co je ve společném jmění. Nový občanský zákoník pak upravuje následující modifikace této zásady. V případě, že takovýto dluh vznikl proti vůli druhého manžela, může být společné jmění manželů postiženo pouze v rozsahu, který by odpovídal podílu manžela-dlužníka na zrušeném a vypořádaném společném jmění. V tomto maximálním rozsahu může být postiženo společné jmění manželů ale pouze v případě, že druhý manžel projevil svůj nesouhlas vůči věřiteli bez zbytečného odkladu poté, co se o dluhu dozvěděl. Jestliže společné jmění manželů bylo upraveno smlouvou nebo rozhodnutím soudu a zavázal-li se jeden z manželů v době kratší než 6 měsíce po této smluvní či soudní úpravě, může se věřitel uspokojit ze všeho, co by bylo součástí společného jmění, kdyby ke smlouvě manželů nebo k rozhodnutí soudu nedošlo.
Konečně nový občanský zákoník upravuje i stav, kdy smlouvou manželů nebo rozhodnutím soudu, bylo dotčeno právo třetí osoby. Třetí osoba, věřitel, může své právo uplatnit u příležitosti vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ve stejném rozsahu, jako by ke smlouvě nebo rozhodnutí nedošlo.

JUDr. , advokátka